Ti z Vás, kteří navštívili náš kostel sv. Jiří na Bílou sobotu, aby rozjímali u Božího hrobu v den, kdy podle biblické tradice leželo mrtvé tělo Ježíše Krista položené v hrobě vytesaném ve skále, si možná všimli, že náš Boží hrob zářil daleko více než v minulých letech. Je to díky tomu, že všechny skleněné kamínky, které ho zdobí a vytvářejí skleněnou mozaiku s květinovými ornamenty, křížem a anděly, byly pečlivě vyčištěny. Vyčištěno bylo i tělo mrtvého Ježíše Krista a okolní dekorace. Kromě toho byl hrob zbaven červotoče, opatřen novým nátěrem a elektroinstalací.
Náš Boží hrob byl pořízen v roce 1885 od firmy Eduard Zbitek z Olomouce – Nových sadů, tato firma vyráběla tyto transparentní skleněné mozaikové hroby v letech 1846 až 1914 nebo snad 1922. Právě v roce pořízení našeho hrobu – v roce 1885 převzal rodinnou firmu syn zakladatele Emil Zbitek. Tyto Boží hroby byly objednávány na základě katalogů a mohly být prováděny i úpravy podle přání zákazníků, dodávány byly do celé tehdejší monarchie, ale i za její hranice, potomci rodiny Zbitek žijící v Německu uvádějí, že jich mohlo být vyrobeno asi 1000 kusů. Hrob tvoří dvoudílná dřevěná konstrukce, která je na pohledové straně potažená silným papírem – jsou to vlastně vrstvy novin slepených patrně klihem, v papíru jsou vyraženy otvory a do nich umístěny skleněné kameny, které firma Zbitek kupovala z produkce v Jablonném. Ty jsou připevněny buď drátky, nebo nití. Tělo Pána Ježíše je sádrové a vnitřek hrobu – skála – je tvořen z papier-mâché. Původně byl hrob osvětlen petrolejovými lampami, ale snad už s první elektroinstalací našeho kostela byl osvětlen elektrickými žárovkami. Jelikož není hrob tvořen příliš trvanlivými materiály, je překvapivé, v jak dobrém stavu se nám až do dnešních dnů dochoval. Velké poděkování za vyčištění a opravu Božího hrobu patří rodině Smékalové, zvláště Anně Smékalové, Johance Smékalové a Miloslavu Smékalovi.
Tradice Božích hrobů v kostelích je velmi stará, sahá až do 9. století, ovlivněna byla křižáckými výpravami ke skutečnému Božímu hrobu, v době vrcholného středověku byla spojena s pašijovými hrami a velký rozkvět prožila v baroku, osvícenství přineslo její omezení či zánik. Devatenácté století s oživením a obnovou náboženského života udušeného zejména Josefem II. přineslo i oživení této tradice. Je to více projev lidové zbožnosti, než oficiálního bohoslužebného slavení církve, ale právě pro své dlouhé trvání i obsah, který dobře vyjadřuje smysl Bílé soboty, jsou Boží hroby dodnes využívány.
P. Aleš Vrzala, farář
---