Historie kostela sv. Jiří ve Velkých Opatovicích
1377 - první písemná zmínka o kostelním patronátu v Opatovicích
1392 - první písemná zmínka o kostele sv. Jiří v Opatovicích
1497 - pořízen zvon sv. Víta, který byl s největší pravděpodobností zavěšen v samostatné zvonici vedle kostela, protože starý kostel patrně žádnou věž neměl
Poslední čtvrtina 17. století - provedena barokní přestavba
1790 - kostel byl zbořen
1790-1791 byl z odkazu faráře Harnischera postaven nový barokní kostel sv. Jiří. Na jeho náhrobním kameni v kostele byl tento latinský nápis:
Zemřelý v Pánu odpočívá pod tímto kamenem
Josef Harnischer, skála i základ tohoto domu.
Poněvadž jeho smrt byla ziskem z něhož vyrostl tento kostel
dopřál mu svatý Petr zásluhou, aby i on byl skálou.
Zemřel 20. ledna 1782
Ať odpočívá v pokoji.
Kostel byl postaven podle zjednodušených plánů jevíčského stavitele Josefa Jelínka. Jako stavební materiál byl použit místní dostupný stavební kámen –opuka, klenby jsou cihlové, střecha kostela i věže byla pokryta šindelem. Fasáda byla poměrně jednoduchá, bez výraznějšího členění a zdobných prvků. Kostel byl vydlážděn opukovou dlažbou, také ostění 6 kostelních vchodů bylo z opuky.
Délka kostela se zdmi je 39,4 m, šířka se zdmi 14.6m, se zákristií je šířka 19,5 m, výška věže po makovici je 34,10 m, výška klenby v lodi 11,2 m, v presbytáři 10,6 m, šířka mezi okny je 12 m, mezi pilíři 9,5 m.
Loď kostela má tři stejně široká klenební pole zaklenutá valenou – českou klenbou. Nad sakristií se nachází bývalá panská oratoř. V lodi je 6 - 160/285 cm oken, další stejně velké je v presbytáři, další dvě okna v presbytáři jsou menší 120/285.
K původnímu vybavení kostela patří zejména hlavní oltář se svatostánkem, který byl postaven spolu s kostelem 1790-1791. Povrch je z umělého mramoru pěti odstínů, červeném, zeleném, žlutém, šedém a černém, práci provedl brněnský mramorář František Kössler z dílny řezbáře Ondřeje Schweigla. Dílem schweiglovy dílny jsou i adorující cherubové klečící po stranách svatostánku na závitnicových podstavcích a také o něco mladší andělé (1804) nesoucí oltářní obraz „Pax Vobis“, který v roce 1797 kostelu věnovala poslední „Salmovna“ Jindřiška hraběnka Salmová . Ten kupodivu nezobrazuje patrona kostela, ale je na něm znázorněn Ježíš Kristus ve věku 33 let, jak hlásá nápis na něm. Na zadní straně plátna obrazu je nápis, který vysvětluje původ obrazu – v roce 1580 byl přinesen Janem Septimiem z Liechtensteina ze Svaté země. Tento obraz byl jakýmsi „ochranným rodinným obrazem“ této rodinné větve Salmů.. Dnes, po změnách v letech 1950-1951, je tento obraz umístěn na evangelní straně presbytáře vpravo vedle dveří do sakristie. Na oltáři stojí 3 tzv. kánonové tabulky – také dilo Ondřeje Schweigla – dnes jsou to kopie původních tabulek zcela znehodnocených červotočem a dvanáct vyřezávaných zlacených svícnů – patrně také ze stejné doby a dílny. Nad svatostánkem je během roku soška beránka z padesátých let minulého století, v době velikonoční tam stojí socha Vzkříšeného z roku 1830.
V roce 1791 Byla postavena také kazatelna podle Schweiglova návrhu, zdobená umělým mramorem a řezbami. Na kazatelně je tento nápis:
Tento kostel byl znovu postaven od Jana Veselého, arcibiskupského rady a přísedícího
konzistoře, arcikněze, venkovského děkana a třetího místního faráře, zdejšího rodáka.
Nápis obsahuje v latinském textu letopočet 1791.
Řezby na kazatelně jsou spíše mladšího data, především medailon s hlavou Krista.
V roce 1791 byly pořízeny i další nezbytné věci pro kostel jako lavice, mřížka, křtitelnice, varhany…. v kostele byla také postaveny dva boční oltáře. Byly vyzděny pouze mensy, bez pevných oltářních kamenů, ostatní součásti bočních oltářů jsou pozdější. Ohledně bočních oltářů je jistě zajímavé zmínit, že byly zasvěceny stejně jako v původním kostele tj. Panně Marii Immaculatě a Janu Nepomuckému. Ovšem když byly v roce 1820 pořízeny obrazy, které zobrazují sv. Jiří a Pannu Marii Neposkvrněnou od Jana Havelky z Loštic, byl obraz sv. Jiří zavěšen nad boční oltář sv. Jana Nepomuckého. Zda to tak bylo plánováno, nebo měl obraz sv. Jiří spíše nahradit obraz Pax vobis v presbytáři, nevíme. Tvoří ovšem dvojici – na evangelní straně Maria drtí hlavu hada, na epištolní vítěz nad drakem ležícím u jeho nohou vidí nebe otevřené. Obrazy mají černé klasicistní rámy od opatovského stolařského mistra Františka Hesse ozdobené zlacenými řezbami od olomouckého řezbáře Reitera, teprve v roce 1891 byly tyto oltáře doplněny dřevěnou architekturou po vzoru oltáře Panny Marie Lurdské zhotovené stolařským mistrem Josefem Zemánkem z Opatovic za pomoci Konstantina Tomáška taktéž z Opatovic. Dnes by již nikoho nenapadlo, že oltář na epištolní straně je zasvěcen Janu Nepomuckému.
V roce 1794 byly pro kostel pořízeny zpovědnice od stolařského mistra Jana Michla z Lysic
V roce 1863 byl zakoupen obraz Cyrila a Metoděje od Josefa Zelenky, který visí na jižní stěně presbytáře.
V roce 1864 bylo třeba kostel staticky zabezpečit, protože v klenbách byly trhliny v důsledku sedání jižní zdi, způsobené pravděpodobně zbouráním ohradní zdi zrušeného hřbitova a úpravou cesty pod kostelem. Celý jižní svah pod kostelem byl zpevněn stovkami fůr kamene a klenby byly zpevněny železnými táhly. Opravu kleneb bylo zanedlouho třeba provést znova.
V roce 1869 byla pořízena křížová cesta od Katolické umělecké jednoty z Vídně.
29. června roku 1872 byl kostel dedikován a konsekrován olomouckým knížetem arcibiskupem Fridrichem Fürstenbergem, památkou na tuto událost je dvanáct konsekračních křížů na stěnách kostela. Při této příležitosti byla patrně pořízena také tzv. nešporní křesla, která byla umístěna na stupínku pod obrazem sv. Cyrila a Metoděje a dnes slouží jako tzv. sedes pro celebranta při obnovené liturgii mše svaté.
V roce 1882 byl postaven boční oltář Panny Marie Lurdské, ta byla zakoupena od firmy Raffel z Paříže, oltář stavěla brněnská firma Fegg.
V roce 1886 doplnila obraz Pax vobis v presbytáři olejomalba retabula v presbytáři od Františka Němce z Jihlavy s postavami sv. Petra a Pavla a Nejsvětější Trojicí na vrcholu. Tyto na zdi malované postavy sv. apoštolů Petra a Pavla vydávají zajímavé svědectví o spolehlivosti historický publikací, jejichž autorům patrně stačil letmý pohled do kostela. A tak bylo vytvořeno mylné tvrzení o tom, že náš kostel je zasvěcen sv. apoštolům Petru a Pavlovi. Jako první se této chyby dopustil Gregor Wolný ve své Kirchliche Topographie von Mähren, opakuje ji Benjamin Popelka v Místopise Moravy i L. Hosák v Historickém místopisu země moravskoslezské V.
V roce 1886 byla na šindelovou střechu položena břidlice a byly oplechovány věže.
V roce 1898 bylo v kostele umístěno první barevné malované okno, to bylo umístěno v presbytáři naproti panské oratoři a zobrazuje sv. Ludvíka a sv. Julii, bylo věnováno u příležitosti stříbrné svatby Ludvíkem hrabětem Herbersteinem a jeho chotí Julií rozenou baronka Krasická.
V roce 1902 přibyla v presbytáři další barevná malovaná okna na pravé straně věnované Annou Friedlovou zobrazující sv. Josefa a sv. Annu. Druhé na levé straně věnovali Jan Hromada a jeho choť rozená Šeránková, to zobrazuje Jana Nepomuckého a sv. Boženu.
V roce 1908 byla pro kostel zakoupeny sochy Nejsvětějšího srdce Páně a Neposkvrněného srdce Panny Marie.
V roce 1913 byly zhotoveny nové varhany od Jana Tučka z Kutné Hory. Původní varhany Jana Komorníka z Rouchovan byly z roku 1791 a již dosloužily. Záhy byly během první světové války roku 1918 zrekvírovány prospektové píšťaly, doplněny byly až v roce 1924 a v roce 1934 byly varhany rozšířeny o další tři rejstříky.
V roce 1914 byla do kostela zavedena elektřina a kostel dostal elektrické osvětlení.
1916 Proběhla první rekvizice zvonů.
1924 Pořízeny nové zvony sv. Jiří a sv. Kateřina od Oktáva Wintra z Broumova.
1930 Kostel dostává nové vnější omítky v červené a okrové barvě.
1942 Proběhla druhá rekvizice zvonů
V letech 1951-1952 byla při úpravách interiéru položena nová betonová probarvená dlažba na původní pískovcovou, kostel dostal novou elektroinstalaci, byla provedena výmalba v okru a v presbytáři vytvořil akademický sochař Karel Otáhal za pomoci štukatérského mistra Rudolfa Doležala z Olomouce plastiku sv. Jiří bojujícího s drakem, která nahradila na zdi malované retabulum s postavami světců Petra a Pavla a obraz „Pax vobis“ neseným dvěma anděly ve vyřezávaném rámu, z celé kompozice zůstal na původním místě jen obraz Nejsvětější Trojice nad oltářem. Štukatér začal pracovat od 26. 9. 1951, sochař od 25. 10.1951 a dílo dokončil 20. 12. 1951, jen dračí šupiny a skála, na které stojí, byly dokončeny od konce července do 5. 9.1952. Svatostánek z umělého mramoru byl zbaven pozdějšího bílého nátěru. Hraběcí okno bylo z presbytáře odstraněno a umístěno nad hlavní vchod do kostela. Kostel dostal nové dubové dveře a okna a nové venkovní ostění dveří z terasa. (to se dnes ovšem nehodí k vápenným omítkám a původní pískovcové by bylo daleko vhodnější)
1972 Pořízeny nové zvony sv. Jiří a sv. Maria místo zrekvírovaných. Zvony ulila Marie Tomášková Dytrychová z Brodku u Přerova.
1995-1997 Obě věže oplechovány měděným plechem, ze střechy stržena břidlice a šindelové podbití, nahrazeno deskovým podbitím a umělou břidlicí. Na kostele provedena nová štuková omítka a nátěr v odstínech žluté a bílé. Vnitřní prostor kostela byl vymalován v odstínech žluté, olivové a bílé. V kostele byla provedena nová elektroinstalace, zavedeno nové ozvučení a elektronický zabezpečovací systém.
2007 Pořízeno nové rozhoupávání zvonů lineárními motory. Při té příležitosti dostal zvon sv. Víta nové srdce na šarnýru, který vyrovnává vůči ose zvonu pootočené oko na uchycení srdce.
A protože je to kostel, je na něm pořád práce jak na kostele!!!
Kostel, má třetí krytinu – šindel, břidlice, umělá břidlice
Věže mají třetí krytinu – šindel, plech, měděný plech
Kostel má třetí fasádu, vápenná štuková, cementová, vápenná štuková
Kostel má druhou dlažbu, opuková a betonová probarvená
Kostel má druhá okna a dveře
Kostel má druhé varhany
Kostel má čtvrtý hodinový stroj – tři klasické mechanické, novodobý elektrický pohon
Kostel má třetí elektroinstalaci
Vnitřní výmalba je šestá v pořadí, bílá poté jasně žlutookrová, poté červeně okrová, poté červená zelená a modrá, poté tóny okru, a dnes bílo-žluto-olivově zelená.